Manifest MASKULINISMU

      Maskulinismus je společenské hnutí, které se snaží poukázat na skutečnost, že muži - jenom proto, že se narodili jako muži - jsou na tom v některých ohledech hůře, než ženy.
      Na rozdíl od Feminismu, který tvrdí, že ženy jsou na tom ve VŠECH ohledech hůře než muži a zavinila to mužská nadvláda, takže je nutno muže přinejmenším umravnit, Maskulinismus tvrdí, že ve většině ohledů, kde jsou na tom muži hůř, si to muži zavinili sami svojí vlastní blbostí bez jakéhokoliv úsilí žen. A dalších ohledech dokázaly ženy skrytými metodami muže tak zmanipulovat, že muži pokládají ženskou vůli a nápady za své vlastní. Řešení pak Maskulinismus nehledá v umravňování žen, ale snaží se poznáváním a vyslovením pravdy dosáhnout harmonie ve všech mezilidských vztazích, tedy i mezi muži a muži. Pokud uznává potřebu někoho umravnit, pak blby všech pohlaví bez rozdílu.
      Kde obecné mínění muže znevýhodňuje? Uveďme pár příkladů:
      Ženu a její tělo - jenom proto, že se narodila jako žena - považuje za krásnou nejen absolutní většina mužů, ale i většina žen. I když je nahá, pak je především krásná a teprve v druhé řadě je to neslušné. Pokud se muž dívá na nahou ženu, dopouští se vůči ní neslušnosti, nebo pokud se mu žena ukazuje vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.
      Muže a jeho tělo je ochotna považovat za krásné jen část žen, ale to jen v případě, že není nahý. Naprostá většina mužů není ochotna vůbec o mužském těle uvažovat jako o něčem, co může být jakkoli sebeméně spojeno s estetikou. Je-li muž nahý, je to v první řadě posuzováno jako nemravné a v druhé řadě neestetické. Mužské přirození je pak přímo ošklivé, absurdní a v nejlepším případě směšné. Pokud žena vidí nahého muže, dopouští se tím muž vůči ní neslušnosti, nebo pokud se na něj žena dívá vědomě a dobrovolně, je to proto, že se mužovi obětuje, nebo mu poskytuje placenou službu.
      Muž je vždy posuzován jako násilník a útočník, a to i v případě, že naprosto k ničemu nedošlo, protože pokud ještě k ničemu nedošlo, je to výhradně proto, že to ještě nestihnul, a kdyby k tomu měl sebemenší příležitost, už by to byl nezadržitelně provedl.
      Žena pak je vždy posuzována jako oběť, a to i v případě, že naprosto k ničemu nedošlo, protože pokud ještě k ničemu nedošlo, je to výhradně proto, že to muž ještě nestihnul, a kdyby k tomu měl sebemenší příležitost, už by to byl nezadržitelně provedl.
      Chce-li se žena pomilovat, pak jí úplně stačí, když klade jen o trochu menší odpor, než když nechce. Chce-li se muž pomilovat, pak musí všechno zařídit, včetně zdánlivě nesouvisejících předpokladů, jako třeba, že ten den ženu žádná záležitost nerozladila a je umyté nádobí. Pak musí ještě správně rozeznat, jestli je ženin odpor opravdu zmírněný, nebo opravdový, protože když překoná opravdový odpor, nebo v případě, že se jeho výkon ženě nelíbil, bude ženou obžalován ze znásilnění. Jedině muž se může ztrapnit, když se milování nepodaří, protože když se mu nepostaví, když je někdo vyruší, a nebo když žena nedosáhne vyvrcholení, nebo se jí to prostě nelíbilo, je to výhradně mužova vina. Z takových situací plyne i fakt, že prakticky jen muži za sexuální služby platí, protože i když je to sice ponižující, je to přece jen zvládnutelnější, než zajistit všechno pro sice bezplatné, ale těžko zorganizovatené pomilování. Samozřejmě, že se feministky a maskulinisti neshodnou, pro koho je placený sex ponižující, ale je jasné, že pro muže, protože tak přiznává svou neschopnost najít ženu, která by ho mohla mít ráda. Muž je vždy hodnocen tak, že on ukájí své chtíče a žena je nucena mu posloužit.
      Žena je zásadně považována za toho, kdo doma všechno udělá. Protože muž obvykle nemyje nádobí a nežehlí, je zásadně hodnocen, jako že k chodu domácnosti ničím nepřispívá. A to i když vlastníma rukama postavil celý dům, vyrobil veškerý nábytek, provedl všechny instalace, opravil všechny předměty včetně auta a dál celé dny maká na vylepšení domácnosti - takové prkotiny se vůbec nepočítají.
      Sice se připouští, že muž občas podá výjimečný výkon a uvaří chuťově báječné jídlo, ale to pouze proto, že vaří málokdy a výhradně jen tehdy, když na to má zrovna náladu, takže není ubit každodenní povinností denně vařit (jako jsou ženy). I tak je ale lépe muže do kuchyně nepouštět, protože jednak mu všichni ostatní musí na jeho sekýrování vykonávat podřadné práce, jako loupání brambor a cibule a krájení zeleniny, takže stejně vlastně vaří žena a muž si pak za jídlo přivlastní neprávem všechny zásluhy, a druhak po jeho náletu vznikne v kuchyni ekologická havárie v podobě příšerného bince. Žena je naopak automaticky považována za zručnou, rychlou a hospodárnou kuchařku.
      V našich končinách jen muži mají povinnou vojenskou službu, což je o to horší tím, že tato služba je nejen nepříjemná, ale hlavně naprosto k ničemu. Záklaďák se na vojně nenaučí nic, co by mohl použít při vojenské obraně vlasti, ani jinak v životě. Počínaje bitvou u Lipan roku 1434 naše armáda všechny bitvy vždy jen prohrála a od konce třicetileté války v sedmnáctém století nikdy ani nebojovala.
      Až posem to byla v postatě legrace. Dál už ale jde do tuhého.
      Žena je zásadně považována za plně ideální osobu, která je samosebou automaticky schopná se postarat o dítě. Muž je zásadně považován za nejen neschopného, ale hlavně za zcela nevhodného k tomu, aby mu bylo možné ponechat dítě byť jen chvíli napospas. Okamžitě by totiž dítě týral nebo zneužil, a pokud by to vzhledem k nedostatku příležitosti nemohl provést, pak by nutně dítě zanedbával a pokud by si dítěte přece jen aspoň trochu všímal, pak by se k němu choval naprosto nevhodně a už vůbec by se o něj nedokázal ani v těch nejpotřebnějších záležitostech postarat. Podle tohoto kritéria postupují zejména rozvodové soudy a zásadně děti svěřují do péče matce. Žena se neobává rozvodu z toho hlediska, že by mohla přijít o děti. Chce-li muž dostat děti do své péče, protože je matka zanedbává nebo týrá, pak mu to soud apriori nevěří a muž to musí těžce a důkladně prokazovat a navíc se musí podrobit odbornému zkoumání, zda je k péči o děti způsobilý. Pokud se muž odváží své bývalé manželce děti včas nevrátit z návštěvy u něj, nebo si je nedej bože chce ponechat, je okamžitě trestně stíhán jako únosce. Pokud žena nedá děti bývalému manželovi na soudem stanovené návštěvy, pak se tím ani policie ani soud naprosto nehodlá zabývat a pokud si žena zamane, tak otec své děti už nikdy neuvidí a nikde se nedovolá pomoci. Když se rozvedená matka nemůže o děti starat třeba proto, že je po úraze v nemocnici, pak soud děti okamžitě pošle do dětského domova, místo toho aby je vydal vlastnímu otci. Zajímavé na tom je, že rozhodnutí o umístění dětí do ústavu vydá soud okamžitě, nejpozději pak tentýž den, ale rozhodnutí o zrušení ústavní péče nikdy nevydá soud dříve, než za několik měsíců. Přídavky na děti sice stát formálně vyplácí otci, ale stačí, aby žena třeba i jen telefonicky požádala o vyplácení na ni, pak jsou jí vypláceny a muž nemá sebemenší možnost opravného prostředku.

P. S.:
      To, že opravdu jde do tuhého, dokumentoval i případ v pořadu "Tady a teď" na prvním programu České televize ČT1 ve středu 23.1.2002.
Soud okamžitým rozhodnutím a vykonáním umístil do dětského domova dítě, odebrané matce, která se o něj normálně starala a nadále do dětského domova pětkrát denně dochází dítě kojit, ale ihned po kojení ji vyženou.
      Důvodem je, že jako nezletilá svobodná matka nemá za své vlastní dítě právní odpovědnost. Musela by se bývala buď vdát, čímž by nabyla předčasně zletilosti, nebo opatřit dítěti poručníka. Soud vůbec nebral do úvahy, že dítě nemusí být považováno za právně nezajištěné, protože existuje jeho vlastní otec, který je zletilý, zapsaný v rodném listě dítěte a ochotný nést odpovědnost. To, že neuvažováním otce a vyřazením zdravého rozumu vydal soud zhovadilé, nezákonné a nemorální rozhodnutí, kterým sebral dítě i jeho matce, nás Maskulinisty nesmírně naštvalo a nezbývá než říct: "Vemte čakany a na ně!"

Poznámka:
      Uvítám a přidám všechny další podněty a upozornění na skutečnosti, kde jsou na tom muži hůř. Z tohoto hlediska je tento manifest nedokončený a přes všechna budoucí rozšíření bude věčně nedokončený až do té doby, než zvítězíme my muži společně se ženami nade všemi blby. Připomínky prosím posílejte na xjim@seznam.cz

Další PS:
      Jedna z věcí, které už nikdy v životě nenapravím, je to, že jsem nesměl být u porodu svých dětí, to v Československu v letech 1977 až 1982 bylo prostě vyloučeno. Otec byl pro svou ženu a dítě pouhopouhý nepřípustný zdroj infekce a naprosto nežádoucí rušivý element. Tento způsob hodnocení se dosud (rok 2003) mění velmi pomalu. Ač je dokázáno, že rodinní příslušníci mohou jeden druhého nakazit jen výjimečně a jen když jsou akutně postiženi třeba chřipkou nebo rýmou. A k tomu rušivému elementu, kdybych byl býval mohl být u porodů své ženy, určitě by se k ní i k dětem personál porodnice nemohl chovat tak bezcitně až sprostě, jak si to mohli dovolit, když je nikdo jiný než rodička neviděl. Jenom ji sprdli, že neumí dítě nakrmit a až u třetího dítěte byl jiný dětský lékař a odhalil příčinu proč nepije: dcera byla podchlazená! A prostým opatřením (zahřál ji) situaci napravil a teprve třetí dítě žena kojila sedm měsíců. Ač by bývala ráda kojila všechny. Připadá vám to jako nepodstatná maličkost? Je to sakra rozdíl, jednak jsme přímo viděli, že vztah matky ke kojenému dítěti je úplně jiný, daleko hlubší, ačkoliv i ty nekojené miluje nesmírně. Ta hlavní úloha otce u porodu nespočívá jen v dohledu na personál, ale v tom, že je citově a duchovně zúčastněn, že i on má pak dítěti daleko hlubší vztah. A dítě k němu.
      Doporučuji přečíst knihu Vlastimila Marka – Nová doba porodní. Cituje tam řadu studií dokazujících, že dítě narozené v pohodovém prostředí nekřičí, ale okamžitě po porodu se směje! A nejenom to, takto narozené děti lépe prospívají, jsou mnohem inteligentnější a charakterově lepší.
      Naopak další studie dokazují, že děti nechtěné a děti narozené v neosobním prostředí výrazně hůř prospívají, mají menší inteligenci, horší chování a výrazně větší kriminalitu v dospělosti. Tyto studie kladou přímou souvislost mezi faktem, že jsme se (skoro všichni dnes žijící lidé) narodili v nepřívětivé a sterilní porodnici s nadužíváním léků a desinfekcí a nebývale rostoucí kriminalitou a surovostí současných generací. A deprivací a drogovou závislostí. A rozpadlými manželstvími.
      Řešení pak je vést otce (a samozřejmě i matky) už od jejich vlastního dětství k pozitivnímu chápání úlohy muže jako důležitého člena rodiny, který se se svojí ženou doplňuje.
      Co vy na to, ženy? Že muže k dítěti je lepší nemít? No bodejť, takový hrubce, asociály a necity, jaký z nás společnost udělala!
      Vždycky žasnu, když slyším častý příběh, kdy si matky tří dětí stěžují, že je všechny jejich vlastní otec týrá. Jaktože se to nepoznalo dřív než po třetím dítěti? A nebo je to tím, jak nedůstojná je pozice otce a on teprve po několika letech takového života psychicky zdevastuje?
      S tím souvisí i postoj společnosti k sexuální výchově dětí, na základní škole je na to prý příliš brzy. Pokud to ale chápeme jako součást širšího tématu přípravy na partnerství a rodičovství, není na to nikdy příliš brzy! Vždyť už mateřská školka se považuje za přípravu na budoucí povolání. Ale partnerství většina z nás zažívá mnohem dřív, než nastoupí do zaměstnání. Naše negramotnost v otázkách partnerství se pak projeví v jeho nefunkčnosti, prostě to neumíme. Což je to samé, jako kdyby se člověk bez jakékoliv přípravy pokoušel svářet nebo programovat. S tím, že to přece viděl dělat. Inu pravda, sex možná viděl, ale v nejlepším případě v pornu, které má od hezkého sexu asi tak daleko jako automobil od ekologického a bezpečného dopravního prostředku. A kde asi tak mohl vidět hezké partnerství.
      Naštěstí je až s podivem, z kolika dětí se navzdory svojí výchově stanou příjemní lidé. To dává naději a smysl osvětě a snaze chovat se k lidem slušně.

Můj mail je xjim@seznam.cz